* "Nejlepší statky jsou: chytrá žena a plodná klisna. Praví se ovšem také, že každé zlo má dva prameny: ženu a koně." *

Megredův příběh

2. ledna 2006 v 22:45 | Barbora Macháčková |  PŘÍBĚHY KONÍKŮ
Megred doc el Twist
Vše to začalo, když k nám na stáj přišel nový oddílový člen - jmenoval se Peter. Ze začátku jezdil na všech koních. Po nějaké době se hodlal usadit a zaujmout místo stájníka. Už ho přestalo bavit jezdit na ostatních koních, a tak si našetřil na vlastního. Jenže koupě byla špatná - koník měl nález v noze a tak ho musel vrátit. Uběhl nějaký čas a Peter si koupil nového hřebečka a to byl právě Megred. Je to plemeno Paint horse. Peter sním začal dělat Parelliho výcvik a po čase ho obsednul, ale před tím ho musel vykastrovat, protože jako hřebec byl docela živý. Megred měl poměrně velké předpoklady stát se dobrým westernovým koníkem. Já jsem na Megreda poprvé sedla, když jsem jela do terénu. Od první chvíle jsem z něj byla nadšená, byl úžasnej měl pohodlné chody a dokázal se do člověka naplno vžít. Holky mě tak trochu donutili se Petera zeptat jestli bych se mohla o Megreda starat. Nabídnutou šanci jsem vzala pevně do svých rukou. S Megredem jsem se hned staly přáteli. Začala jsem s ním chodit na lonž - bylo to spíš o hraní, nebo jinak řečeno o navázání nového přátelství. Vymýšlela jsem mu různé hry a pořád jsme byly spolu. Peter mi dovolil si na něj sednout, a tak jsem začali pracovat pod sedlem.Učila jsem ho westernovým základům a jak by měl koník jeho věku poslouchat. Po jisté neshodě s Peterem jsem se o Megreda přestala starat. I nadále jsem ale alespoň Peterovi pomáhala s tréninkem. Jeden den se stal Megredovi osudným. Na pastvě si zlomil nohu přímo v kloubu. Doktor mu nedal naděje, ale Peter ho začal léčit a nechává ho žít. Aby ten rok toho nebylo málo Peter po neshodách s majitelem odešel na jinou stáj. Na tento den vzpomínám doteď ne zrovna šťastně. Nejenže odešel můj dobrý kamarád ,ale odešel i koník, který byl mým nejlepší přítelem, a byl mi oporou. Doufám, že se má dobře, a že si na mě někdy vzpomene. Mám ho pořád ráda a pořád mi chybí a chybět bude......................
Bára,17 let
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 28. srpna 2006 v 20:49 | Reagovat

tyhle pravdivé příběhy, který končí špatně nemám ráda.. jsou to děsný dojáky... už brečim...:(

2 aurora aurora | Web | 12. března 2007 v 9:12 | Reagovat

smutný příběhy namám ráda ale člověk se bez nich neobejde,

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama